Aleister Crowley (1875-1947) proslul jako dobrodruh, šachista, horolezec, dekadentní básník a sociální kritik. Především byl ale okultistou a prorokem vlastního náboženství známého jako theléma, které spojoval s příchodem nového věku neboli Nového aeonu, nového modu duchovního prožívání a společenské etiky.
Autor v této rozsáhlé knize zevrubně a kriticky pojednává o thelémě, jejích dějinných zdrojích a předlohách, stejně jako o Crowleyho syntetizaci těchto zdrojů. Věnuje prostor jak thelémskému chápání a praxi magie, tak i jejím rozvětveným systémům mysticismu a zasvěcení, přičemž klade důraz na vyšší thelémskou metafyziku. Nevyhýbá se politickému rozměru nauky o Novém aeonu a nakonec stručně zachycuje dějiny postcrowleyovské thelémy.
Studie mírně zvýhodňuje otrodoxní thelému, to jí ale neubírá na atraktivitě a zajímavosti. V rozsáhlém textu se pokouší aspoň telegraficky zmínit nejznámější odnože thelémy, když předtím rozebírá jednotlivé pojmy této moderní filosofické nauky.